Bikini Blaster 3 is out! It’s all about abs. Do it now.
Also, Bikini 1 and 2 can be found here.
Vypnout zvuk!!!
Ale taky dobrá varianta, jak vytvarovat pupek povislý zkouškovým…
Tak určitě…
Samým rozrušením, že mi konečně zaslali potvrzovací email ze studia, kam jsem se rozhodla chodit na dvouměsíční kurz power jógy pro začátečníky, jsem přerušila svoje intenzivní studium na zkoušky a rozhodla se zasednout k počítači.
Ono jestli je ta jóga k něčemu dobrá (nejen, že si v pohodě zavážete tkaničky bez toho, aniž byste si museli dřepnout), pak v tom, že vás naučí poctivě dýchat. A to se hodí kde? Přeci při běhu.
Minulý týden jsem uťala svoji běhací pauzu. Je to jasné - prostě určitý týden v měsíci si raději budu válet šunky, než se přemáhat a pak se trápit. Objevila jsem novou, příjemnou trasu po rovince, už zvládnu běhat v kuse 30 minut (takže kromě prvních pěti minut svižné chůze na rozehřátí běžím až do konce vytyčené trasy). Co se nezměnilo, je skutečnost, že nejlépe se mi běhá večer, a že před každým během se musím tisíckrát přemlouvat. A když už se blížím domovu, najednou mám hroznou radost, že jsem to zase zvládla a ani to nebolelo.
V komentářích se teď často objevuje, že je opravdu poznat, že něco dělám. Děkuji mockrát za tu příležitost být vám všem motivací! Ale jak víte, zadarmo to není.
V hlavě jsem si rekapitulovala, kam jsem se posunula. A zjistila jsem, že nejvýraznější změny jsem dosáhla právě tehdy, když jsem začala s jógou a následně běhat. Pravidelně. Když mi nutriční terapeutka tehdy v září říkala, že bez pohybu aspoň 4 krát týdně tukové polštáře ve svalovou hmotu neproměním, měla jsem za to, že zdravějším jídelníčkem jí slova hravě vyvrátím.
Není to tak a musím jí dát za pravdu. Zdravý jídelníček a dostatek pohybu je stejně nesmrtelná dvojka jako Romeo a Julie, Bonnie a Clyde anebo Dempsey a Makepeacová.
Zcela vážně bych řekla, že váhový úbytek, který eviduji (je zanedbatelný), byly pouhé toxiny. A jakmile jsem je vitamínovou a zelenou válkou z těla vyhnala, nastal čas ze zbytku hmoty udělat něco pevnějšího. To, že to trvá dlouho, bolí to, je to náročné na vůli, o tom žádná. Ale má to svůj smysl.
Proto pokud chcete hubnutí do plavek na last minute - no, nevím, co s vámi :-) Ale určitě využijte toho, co sezóna nabízí - tedy vytlačte sladké jahodami, knedlíky zeleninou, jezte spoustu salátů a nezapomínejte na kvalitní masa všeho druhu, tmavé pečivo kvůli vláknině a mléčné produkty. No, a začněte se procházet, nebo využijte různých prázdninových sportovních kurzů, jako třeba já. Ve vašem městě se jistě nějaké najdou, protože fit centra pravidelně přes léto o zákazníky maličko přicházejí (vlivem dovolených), ale aspoň se nebudete mačkat v malém sále s miliardami jiných těl a užijete si individuálního přístupu cvičitele.
Musím říct, že mám pohyb teď tak 3 - 5 krát do týdne (nepočítám do toho formování buchet) a rozhodně je to znát. Například když dobíhám MHD, ani se nezapotím a nezadýchám. V horcích se nepotím tak strašně, jako dřív. Vstávám snadněji a dřív než normálně. A pořád z toho všeho mám radost, protože není nic hezčího, než když běžíte lesem, ufunění, rudí, zpocení až na zadku a proti vám běží ostatní (a třeba i hezcí kluci ;-)) a sounáležitě vás pozdraví. A nezapomínejte baštit ten krásný, mladý a šťavnatý ovozel!
Přiznám se, že jsem propadla zcela novému fenoménu jménem Instagram. Spolu s chytrolínkem (= smartphonem) tak překračuji obtíže typu vybitá baterka, zase někdo odvezl kompakt atp. A díky těmto šťastným okolnostem se mi daří dokumetovat si dny, které mám volnější.
Tento víkend byl zcela ve stylu La dolce vita. Prostě jsem si ho báječně užila. Ještě aby ne, když jsem ho vlastně celý projedla!
Jestli vám mohu něco doporučit, pak by to byl jednak probiotický nápoj Farmy Němcovi. Jednak chutná úplně jinak, než všechny jiné nápoje k dostání běžně v regálech, navíc mají jakousi jemně sladkou koncovku, na které si vskutku vybudujete závislost.
A za druhé? Když někde uvidíte domácí mladé zelí, jděte do něj. Vím, že na něj asi není úplně sezóna, ale právě teď je krásně křehké a šťavnaté. Zkuste jej jako lehký salát (nakrouhat/nakrájet na proužky, rukama pořádně promačkat, posolit, okmínovat, přidat kopr, olej nebo zakysanku) nebo jen tak jako přílohu - zprudka a chviličku osmahnout na malém množství oleje.
Život je fakt někdy strašně krásný…
O půl osmé…
O 30 minut později jsem se šla podívat na Farmářské trhy, co se rozprostřely u nás na sídláku…
A odnesla si pár chuťovek…
A začalo kouzlení…
A další útěk od studia…
Po schůzce s mužem…
V hlavních rolích:
- probiotický nápoj z Farmy Němcovi
- žitný kváskový chléb
- škvarkový chléb (pro sestru)
- jarní cibulka
- mladé zelí
- směs domácího koření Staročeská ryba
- filet z amura
- špenát
- hrášek
- jahody
- míchaná vajíčka se špenátem
- čočkový dhál s hovězím masem,žitný chléb, rajčata z Deblína
- opékaný filet z amura, ochucený mořskou solí, citronem a kořením, zelný salát se zakysankou
- běhací Nanavé
A jaký byl váš den?
Přiznám se, že jsem typ člověka, jemuž musí čelo neustále ovívat svist biče, aby něco dělal pořádně. Vždyť to nicnedělání je takový požitek! Naštěstí jsem ale ráda, že tento proflákaný týden končí a od zítra se do toho zase pouštím s plnou vervou (a doufám, že stejnou měrou i do studia).
To bych ale nebyla já, kdybych do éteru nevypustila zprávu, že jsem se rozhodla zpracovat hmotu na břiše do něčeho pevnějšího, co sice ráno vypadá placatě, ale večer už trochu vypoukle a vůbec ne zdravě. A tak jsem tedy skutečně oprášila svoji břišní sestavu a dala si závazek, že do měsíce prostě něco poznat půjde!
Jsem ale docela ráda, že moje hodiny a hodiny strávené s různými sporty a především instruktory mi poskytly docela dobré portfolio cviků. Nebaví mě totiž prohledávat internet, koukat se na youtube, protože většina “cvičících paní” mě irituje svou slepičatostí nebo příšernou intenzitou hlasu. Přijde mi jednodušší prostě lehnout na podložku, založit ruce pod hlavu, pokrčit kolena a nadzvedáváním lopatek něco provádět s břichem, minimálně mu dát na vědomí, že se něco děje.
Za asi nejlepší cvik na břicho (a taky nejhnusnější) považuji vzpor. Základní varianta vypadá asi takto:
Zkuste si v této poloze vydržet 1 minutu v kuse, pupík přicucnutý k páteři, neprohýbat se v bedrech a netřást se!
Druhá varianta cviku, kterou zkouším, opět vychází ze základní polohy, s tím rozdílem, že se nachystám do pozice kočky. A pak jen mírně zvednu obě kolena, tak 1 až 5 cm nad zem. Platí stejná pravidla - 1 minuta v kuse, pupík se drží páteře a bedra, ta rozhodně neprohýbat!
Určitě se to nedá opakovat několikrát po sobě. Pro mě je maximum 3 krát, a i tak si otírám pot z čela a následující den cítím nejen břicho, ale také mezižeberní svaly. Na druhé straně, ta prohlubující se čárečka táhnoucí se druhou půlí středu těla je moc příjemná pro oko!
A kdo má nějaký osvědčený trik, jak na spodní bříško, budu mu vděčná za radu!
Začínám se těšit na léto…
Nepochybně následujících pár obrázků vzbudí mnoho reakcí. Ne ani tak svým obsahem, jako spíš otázkami po motivaci je zveřejnit. Nikdy jsem neměla potřebu obhajovat to, co sem (nebo kamkoli jinam) vložím. Ani tentokrát nevybočím ze zajetých kolejí.
Jak už jsem psala, cítím lehké vyčerpání a otupení organismu. Přeci jen, přechod na zdravější způsob života a začlenění aktivního pohybu do programu napnutého k prasknutí nebyl procházkou růžovým sadem a kolikrát jsem se na to chtěla z vysoka… Takže jsem si včera a dnes dala trošičku oddych a v kuchyni kromě zeleniny kouzlím i s moukoum třtinovým cukrem a zakysankou.
Cukrátky těším okolí, ale sama si pořád užívám chřestového ráje.
Abych ale nemlžila to, co vám vlastně chci ukázat a prostřednictvím tohoto také něco vzkázat.
(Květen 2011)
(Květen 2012)
To, co vám chci říct, je prosté.
Nevzdávejte to!
Dnes ráno jsem v mysli zakolísala. Únava, břišní nevolnosti, bolest každičkého svalu v těle, hlad. Položila jsem si zásadní otázku - není toho už příliš? Nezasloužilo by si tělo nějakou větší dovolenou? Stojí to všechno za tu námahu? A není to už spíš posedlost?
A tak jsem dnes byla pouze na józe. Běh jsem vzdala. Místo toho jsem si upekla brambůrky dokřupava, přesně tak, jak to mám ráda, posypala pašeráckou směsí koření od Sindhibáda (tymián-rozmarýn-sezam-kurkuma-sušené rajče), k tomu chřest (dokud je). Hodila jsem nohy na stůl, pustila si díl seriálu a zapomněla na okolí.
Uvědomila jsem si, že je občas dobré zvolnit tempo. Že je sice skvělé vášnivě se do činnosti ponořit, ale zároveň je dobré občas vysunout periskop vzhůru a situaci zvážit ze všech úhlů. Na druhé straně - všichni víme, jak bolestivé jsou začátky. Upřímně? Strašně to bolí. A dokud mám alespoň nějakou malou běhací fyzičku, budu o ni pečovat.
S radami od kamaráda-odborníka co nejdřív zkusím novou trasu, víc po rovince. Je místní, tudíž tuší, kudy běhám, a říkal, že prý bych měla šetřit kolena - běhání z kopce do kopce jim moc neprospívá. A poradil mi cestu jinou, ne příliš vzdálenou od té původní. Možná ji nezkusím zítra, ale pozítří, uvidí se. Běh by pro mě měl být především příjemnou záležitostí, takový povolený doping radosti z pohybu. To, že najednou dokážu vstát brzo a dorazit do školy/práce včas, je malá třešnička na dortu, stejně jako svaly na nohou.
Aby toho nebylo málo, je načase začít pracovat na tom pekáči buchet, jak si o něm pořád píšu záznamy do pomyslného deníčku a nic pro to jiného nedělám. Takže se započetím zkouškového kromě oprašování znalostí začnu oprašovat i polozapomenutou pilatesovou sestavu na pupík. Ať mě pak záda ze sezení nad bichlí bolí co nejméně!
A protože co je psáno, je i dáno, staniž se tak! A běda mi!
Jedna z nejlepších diet je umět se chytře obléci.
(Já, dnes ráno, po běhu.)
